Přelom podzimu a zimy. Čas, kdy se k nám na Přímku vrací tradiční soutěž – Olympiáda v českém jazyce.
Talentovaní studenti s láskou k češtině, nadšenci literárních textů a jazykových hříček se scházejí, aby se zamysleli nad netradičními úkoly. V jejich tvářích se zrcadlí zvědavost, nervozita, napětí, očekávání i touha uspět. Obtížná zadání. Myslíte, že byste zvládli vypsat z básně pojmenování užitá metonymicky? Doplnit správně všechna interpunkční znaménka? Použít slovo V(v)enuše ve více významech? Vymyslet věty s předložkou za v odlišných pádech a funkcích? Zaváhali jste? Pro naše studentky žádný problém…
Slohový úkol. Letos na téma Opatrně jsem otevřela dveře a …Přinášíme Vám úryvky z působivých textů:
Anna: „Opatrně jsem otevřela dveře a ucítila tíhu na svých zádech. Těžké dubové dveře za mnou zaskřípaly a zabouchly se. Pevná podlaha začala vrzat, i když jsem udělala jenom pár kroků. Koberec byl pořád na svém místě. Okna byla dokořán a lehký vítr si pohrával s mými vlasy. Vůni domova už jsem necítila. Necítila jsem lásku a teplo, které tu bývalo. Od té doby, co jsi odešel, jako bys mi vzal úplně všechno. Nezanechal jsi jediný důkaz, že to nebyl jenom sen. Sen, který se mi zdává každý večer, když usínám s představou, že Tě uvidím a znovu se zabořím do náruče plné lásky.“
Karolína: „Opatrně jsem otevřela dveře a … nic. Na prahu domu nebylo k mému zklamání nic neobvyklého. Viděla jsem jen prázdnou osvětlenou cestu a ticho, které spolu s desítkami okolních stromů obklopovalo dům. Dveře jsem opět zavřela a vydala se zpátky do své ložnice. Každá jedna noc se opakuje, podobně jako dráha, která celý den jezdí tam a zpátky. Už měsíc se denně budím uprostřed noci, kdy můj odpočinek vyruší jemné ťukání na dřevěný povrch dveří. Tohle ťukání, ač zní téměř neslyšně, je zdrojem mých nočních děsů…“
Bára: „Opatrně jsem otevřela dveře a okamžitě mě oslepil světelný záblesk. Srdce mi bušilo jako o závod. Co jsem to provedla? Proč jsem to udělala? Nevidím, nic nevidím. Najednou to bylo pryč. Žádný oslepující záblesk už mé oči netrýznil. Párkrát jsem mrkla, aby si mé oči zvykly na náhlou změnu. Přede mnou se objevila malá holka. Měla hnědé kudrnaté vlasy jako já. Její oči měly barvu kávy a dívala se na mě s výrazem tak povědomým, až mě z toho píchlo u srdce. Dívala jsem se na ni, ona na mě. Stejné vlasy, stejné rysy, stejná křivka rtů a tmavé černé oči, u nichž jsem si byla jista, že mi vidí přímo do duše…“
Tolik citace podmanivých textů. S náročným zadáním si nejlépe poradily Barbora Havlíková z CR3.A, Lucie Kapaňová z GD3.A a Anna Holíková z GD3.A. První dvě jmenované postupují do kola okresního, jehož hrdým hostitelem se v samém závěru měsíce ledna příštího roku stane právě naše škola.
Mgr. Kateřina Chaloupková
